Marie našla dopis schovaný mezi manželovými košilemi.
Nebyl milostný. Přesto ji zasáhl stejně bolestivě.
Její muž Josef v něm slíbil jejich synovi, že mu převede rodinnou chalupu u Třeboně. Bez jejího vědomí.
Marie na chalupě strávila polovinu života. Opravovala ji spolu s rodiči, vychovala tam děti a po smrti maminky zasadila pod oknem její oblíbenou růži.
— Proč jsi mi nic neřekl? — zeptala se.
Josef pokrčil rameny.
— Jednou to stejně dostane Petr. Je to náš syn.
— Máme dvě děti.
Dcera Lenka žila skromně a o nic nežádala. Petr však potřeboval peníze na podnikání, které už dvakrát zkrachovalo.
— Rodině se má pomáhat, řekl Josef.
— Ale spravedlnost také patří do rodiny.
Poprvé za devětatřicet let manželství Marie odešla spát jinam.
Druhý den přijela na chalupu sama. Na stole našla starý sešit, do kterého její otec kdysi napsal: „Dům udrží zdi. Rodinu udrží čest.“
Když Josef přijel, Marie mu sešit podala.
Nakonec chalupu nepřevedli na nikoho. Sepsali závěť, která obě děti postavila na stejnou úroveň, a Petrovi nabídli pomoc jen pod podmínkou, že přijme odpovědnost za své dluhy.
Josef později přiznal:
— Myslel jsem, že chráním syna. Přitom jsem málem zradil tebe i Lenku.
Může být rodina skutečně pevná, když v ní chybí spravedlnost?