בחודש שעבר מלאו לי שמונים ותשע. אני גרה בבית אבות בשכונת הדר בחיפה, בחדר קטן של שניים-עשר מטר.

Am spus da fără să stau pe gânduri, deși nu mai avusesem grijă de un copil de aproape douăzeci de ani.

Zgodziłam się, chociaż od lat nie miałam w domu małego dziecka. Gdy w tamten czwartek po obiedzie zadzwoniła

Первый раз я увидела Даню в начале мая. Соседка Лена привела его за руку, виновато улыбаясь.

Dona Lúcia olhou pela janela da sala e viu a vizinha dona Irene subindo o caminho de pedras com o neto pela mão.

Bývam v malom tehlovom dome na konci tichej ulice. Po tom, čo sa deti odsťahovali do sveta, zostalo v

Jeg havde ikke passet et barn i over tredive år. Mine egne børn var flyttet til København og Aarhus

— Cine mai are nevoie de bătrâna asta! — râse Radu în telefon, în timp ce încerca să desfacă un nod dintr-un

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Seděla jsem v čele stolu, uprostřed našeho obýváku v Brně, mezi

I never checked my wife’s phone. Not once in twenty-four years. To me, trust was exactly that — not hunting