Nevítaný host: Když pohostinnost narazí na zákaz

Nevítaný host: Když pohostinnost narazí na zákaz
Maminka by nás chtěla navštívit, zatímco je moje tchýně pryč, ale ta zakázala, aby v jejím domě byl kdokoli cizí.

Já, Tereza, pětadvacetiletá, se ocitám v situaci, která mi láme srdce. S manželem Jakubem bydlíme v bytě jeho matky, Jitky Novákové, v malém městě nedaleko Brna. Není to dočasné řešení budeme tu dlouho, minimálně do konce mé rodičovské dovolené. Před třemi měsíci jsem porodila naši dceru Elišku a od té doby se náš život točí jen kolem ní. Místo rodinné pohody se ale cítím jako vězeň v domě, kde tchýně určuje pravidla a kde moje vlastní maminka ani nemůže přijet.

Jitčin byt je prostorný tři pokoje, velká kuchyně, balkon Klidně by se tu vešli čtyři lidé. Jakub na něj má nárok, ale my obsadíme jen jednu ložnici, abychom nikoho neobtěžovali. Kojím Elišku, spíme spolu a všichni s tím zdánlivě souhlasí. Žít tady se ale stalo každodenním bojem. Jitka není zastánkyní úklidu, takže všechno leží na mně. Před porodem jsem hodiny čistila léta nashromážděný prach a teď se snažím udržovat pořádek za každou cenu s miminkem je to nutnost. Praní, žehlení, vaření To všechno dělám já. Jitka ani nevkročí do kuchyně. Naštěstí je Eliška klidná spí nebo si brouká v postýlce, zatímco já se dřu jako mravenec.

Moje tchýně neudělá ani prstíčkem. Dřív aspoň umývala nádobí, ale teď už nic. Nechá špinavé talíře na stole a zmizí. Mlčím, abych nedělala problémy, ale uvnitř ve mně všechno vře. Je snad tak těžké opláchnout talíř po polévce? Maličkost, která mě ale ničí. Uklízím, vařím, a mezitím ona kouká na televizi nebo kecá po telefonu. Dělám všechno pro klid, ale každý den mě to víc vyčerpává.

Nedávno Jitka oznámila, že na podzim odjede za rodinou na Moravu. Její neteř se vdává a chce toho využít, aby viděla sestry a synovce. Měla jsem radost konečně budeme s Jakubem a Eliškou sami, jako opravdová rodina! Ten samý den mi volala máma, Alena. Bydlí daleko, u Plzně, a ještě neviděla svou vnučku. Chyběla jí a chtěla přijet. Byla jsem nadšená konečně by mohla Elišku pochovat a já bych se cítila trochu jako doma. Dvojitá radost a nemohla jsem se dočkat večera, až to řeknu ostatním.

Moje nadšení ale rychle vyprchalo. Když jsem zmínila maminčinu návštěvu, Jitka se zatvářila. Nedovolím, aby mi v bytě byli cizí lidé, když nebudu doma! prohlásila. Cizí lidi? Mluvila o mojí mámě, babičce Elišky! Byla jsem v šoku. Jak může takhle mluvit o mé matce? Ano, nejsou si blízké, ale viděly se na naší svatbě. Tehdy jsme bydleli v nájmu a maminka spala u nás, protože Jitka ubytovala vzdálené příbuzné. Bylo to před třemi lety, ale je to důvod, aby ji považovala za cizinku?

Jitka se zavřela do sebe. Obvinila mě, že s mámou spolčím, jako bychom čekaly na její odjezd, abychom převzaly její byt. Už měla koupené jízdenky, ale teď pochybuje, jestli je maminčina návštěva jen náhoda. Tvá matka se dva roky neozvala a najednou se tu objeví? To je moc náhodné! křičela. Snažila jsem se jí vysvětlit, že maminka chce jen vidět vnučku, ale Jitka neustoupila. Dokonce pohrozila, že zruší cestu, aby hlídala svůj majetek. Jako by to byl hrad plný zlata, a ne obyčejný třípokojový byt s oprýskanou tapetou!

Všechno jsem řekla mámě, nedokázala jsem to v sobě udržet. Byla smutná, ale navrhla, že návštěvu odloží na léto, aby nedocházelo ke sporům. A Jitka opravdu zrušila jízdenky. Teď se potuluje po bytě jako hlídač, pozoruje můj každý krok, jako bych byla zlodějka. Cítím se ponížená. Moje maminka, která sní o tom, že Elišku pochová, musí kvůli Jitčiným rozmarům čekat. A já, která tu bydlím legálně a mám nájemní smlouvu, si ani nemůžu pozvat vlastní rodinu.

Srdce se mi svírá. Dělám pro ten byt všechno úklid, jídlo, snažím se o pohodu A za odměnu dostávám jen nedůvěru a zákazy. Jakub se do toho nechce plést, ale cítím, že je mu to nepříjemné. Kdo má pravdu? Jitka, která chrání svůj byt jako pevnost? Nebo já, která chci jen, aby moje maminka poznala svou vnučku? Moje matka není cizí, je naší rodinou. Ale Jitka mě vidí jako hrozbu a mé přání jako léčku. Jsem vyčerpaná z toho, jak mě všechno kontroluje, unavená z toho, že se cítím jako host v místě, které by mělo být mým domovem. Tahle situace mi trhá srdce a nevím, jak z toho ven, aniž bych všechno zničila.

Rate article
MagistrUm
Nevítaný host: Když pohostinnost narazí na zákaz