CZ
09
Když se rozhostí ticho
Je mi osmdesát dva let. Dřív jsem nesnášela ticho. V našem domě na okraji Litoměřic bývalo pořád živo
MagistrUm
CZ
027
Až zazvoníš, bude pozdě
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Seděla jsem v čele stolu, uprostřed našeho obýváku v Brně, mezi
MagistrUm
CZ
011
Každý večer v šest
Na nemocničním pokoji číslo sedmnáct ležel starý pán už druhý týden. Jmenoval se Jindřich Rezek, bylo
MagistrUm
CZ
021
Dům postavený na hořkém čaji
Helena stála u okna v kuchyni svého malého domku na okraji Brna a pozorovala, jak déšť stéká po okenním parapetu.
MagistrUm
CZ
016
Prostě pojedeš
Klára vycházela z banky a měla v hlavě jen jedno – horkou vanu a ticho. Jenže u vchodu, opřený o betonový
MagistrUm
CZ
012
Tchyně na rodinné oslavě prohlásila, že moji rodiče jsou povaleči
Bylo něco po sedmé večer a restaurace U Zeleného dubu v Brně hučela jako včelín. Slavili jsme povýšení
MagistrUm
CZ
013
Každý den mi volá, že jsem skvělá. Dřív pro ni byla jen „neumytá vesnice“
Dneska mi bývalá tchyně volá skoro každé ráno. Chválí mě, vyptává se na práci a přitom kdysi měla úplně
MagistrUm
CZ
08
Neotáčej se, běž domů, radili jí. Mýlili se.
Lenka vystoupila z autobusu v půl dvanácté večer. Listopadový vítr hnal po silnici mokré listí a ona
MagistrUm