CZ

Jana Valentová vešla do mé dílny ve čtvrtek v podvečer, v ruce mačkala složený papír a omluvu, kterou

Hana postavila konvici na plotnu a vtom to uslyšela. Její syn Tomáš, pětatřicetiletý skladník z Ostravy-Vítkovic

Podzimní slunce se opíralo do oken staré dači kousek za Litoměřicemi. V kamnech praskalo dřevo a vzduch

Dům v ostravské kolonii na Fifejdách měl tlusté panelové zdi, které v noci úplně pohlcovaly zvuky.

Lenka poprvé překročila práh budovy Vyšší odborné školy zdravotnické v Praze přesně ve tři čtvrtě na osm ráno.

Vojtěch s rachotem zabouchl dvířka chladničky tak, že poskočila láhev s mlékem. „Ani jeden rohlík, ani

V železářství na rohu to páchlo barvou a pilinami. Tereza stála u regálu se dřezy a už tři minuty čekala

V úterý večer jsem se vlekla z kanceláře. Bylo půl osmé, podzimní plískanice, na Florenci to smrdělo

Je mi osmdesát dva let. Dřív jsem nesnášela ticho. V našem domě na okraji Litoměřic bývalo pořád živo

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Seděla jsem v čele stolu, uprostřed našeho obýváku v Brně, mezi