Protože se můj bratr má stát otcem, musí mu pomáhat celá rodina. Je tak odhodlaný, že mu všichni něco dluží. Jo, je pryč!
Já ještě nemám děti. To je dobře. Chci žít sama za sebe a postavit se na vlastní nohy. Nevím, proč Petr udělal ten krok tak brzy. Zřejmě prostě nedomyslel důsledky.
Rodiče ode mě od dětství vyžadovali víc než od bratra, protože jsem starší. Víc se učit, víc pracovat, hledat si lukrativnější práci. A můj bratr cestoval z místa na místo a plival na rodiče. Petr nechtěl studovat ani pracovat. Proč by to dělal, když by to dělali jeho rodiče?
Zpočátku jsem bratrovi pomáhala. Dokonce jsem se snažila sehnat Petrovi práci u svého kamaráda. Ale on tam pracovat nechtěl – není to královské místo.
Brzy si sehnal práci v nějaké kanceláři, kde se sice nemusí tvrdě pracovat, ale plat je za hubičku. Oženil se, měl dítě, ale zůstal u rodičů.
Dva darmožrouti rodičům sebrali doslova poslední kousek chleba. Táta si musel najít práci navíc, protože oni to prostě nezvládali. A byl rád, že se dostal z domova, protože tam byl opravdový blázinec.
Díky bohu jsem už žila sama. Babička mi přenechala svůj byt. Máma se mi snažila naznačit, že Petr ten byt potřebuje víc, protože má rodinu, ale já ji rychle vyvedla z omylu a dala jsem jí jasně najevo, že bratr s tou nemovitostí nemá nic společného. Nenutila jsem ho, aby se oženil a založil rodinu. Je to muž, měl by si své bytové a finanční záležitosti řešit sám, ne sedět na krku rodičům.
Máma mi to dlouho zazlívala. Občas mě ale trápilo svědomí, a tak jsem jim finančně pomohla. Brzy si však všimla, že všechny moje tranše utrácím za různé nesmysly, a zavřela krám. Například jsem mohla dát bratrovi pár tisíc korun a jeho žena si za ty peníze koupila kosmetiku a krevety pro sebe. Nutnost, říkáte? Ať si sedí na vodě a chlebu.
Nedávno jsem matce koupila moderní parní mop a všechny staré hadry a pomůcky na úklid vyhodila, aby se jí lépe uklízelo. Tak se můj dárek dostal k mému bratrovi.
Když mi bratr oznámil, že se mu brzy narodí dítě, rodiče vzlykali štěstím. Ale jak můžete být šťastní, když nemají peníze ani na pleny? Bratr se vzpamatoval téměř těsně před porodem a řekl mi:
– Ty jsi chtěla jet k moři? Možná bys mohla cestu odložit a pomoct nám koupit všechno pro miminko? Nedávno jste byli na dovolené, letos se bez moře obejdete.
Opravdu jsem se chystala k moři. Koupila jsem zájezd, mám letenky, dokonce jsem si sbalila kufr. Proto jsem nechtěla nic rušit. A pokud si můj bratr udělal dítě, měl by se o něj postarat sám. Člověk si musí nějak naplánovat život, promyslet si věci, ne?
Nikdy bych se nerozhodla mít dítě, kdybych neměla finanční polštář. Samozřejmě jsem bratra odmítla. Když se to dozvěděla moje máma, udělala mi takovou scénu! Jak jsem mohla nepomoci vlastnímu bratrovi? Ale co to má společného se mnou? Nemusím ho přece nosit na zádech, je to dospělý muž.
Rodiče si zpytují svědomí a brečí, že to můj bratr bez mých peněz nezvládne. Víte, můj synovec nebude mít ani kočárek. Já se však výletu nevzdám a na tuto chvíli jsem čekala tak dlouho.
Celkově jsme se tak vyděsili, že teď s rodiči nekomunikujeme. Nehodlám si to rozmyslet – jedu na dovolenou, tečka. Máma s tátou se můžou jít bodnout. Pevně doufám, že brzy prozřou.
