Lucie se rozhodla, že si dá čaj, a postavila konvici na oheň. Žádní zákazníci nebyli, proč si nedopřát přestávku, dokud je čas?
Vyčistila koberce a interiér nové Škody. Jak mohla auto tak ušpinit! A to se říká, že muži se o svá auta starají. Mají je čistě olizovat. Existují výjimky z pravidla. Přijdou i ženy se psy, auto je panenka. Všichni jsou čistí. Stačí jen vyleštit a vyprat koberce. Někdy otřou i okna. Jsou to její stálí zákazníci. Popelník prázdný, potahy na sedadla. Je to radost.
Mnoho zákazníků myčky často žádalo Lucii, aby jim vyčistila auto. Děkovali jí spropitným navíc. A zaměstnanci jí záviděli, svěřovali jí ta nejšpinavější auta, ke kterým se jim nechtělo ani přiblížit. Venkovní mytí se jim líbilo víc. Hlavně nepracovat rukama.
Jenže Lucii to bylo jedno. Brala velké zakázky, protože potřebovala peníze. Její muž byl doma, neměl práci, a tak musela pracovat pro všechny. Někdo musí živit rodinu a starat se o děti. Byla unavená, ale výdělek je stálý. Její manžel chce pracovat jen ve svém oboru. Má přece vyšší vzdělání. Nemůže jít pracovat jako údržbář.
Rozhodl se zůstat doma. Je podrážděný, nervózní, stále si stěžuje, zlobí se. Ani se neusmívá. Pracuje pro něj. Nakupuje potraviny, vaří, uklízí. A její manžel si umí jídlo jen ohřát. Nic jiného.
Pravděpodobně se necítí provinile, že rodinu nezajišťuje on. Lucie se musí točit jako veverka v kole. Takže by se dalo říct, že v práci odpočívá. Ve svém pokoji si natáhne nohy a přemýšlí o svém osudu.
Chlapi většinou kouřili na lavičce, takže byla sama. Nejvíc zákazníků bylo večer. Přes den moc zákazníků nebylo. Odpoledne chodí šéfové, počítají pokladnu, pijí čaj. Muži se s majitelkou lísali, dělali naschvály, drhli podlahy. Zkrátka všichni měli plné ruce práce. Lucie měla na starosti účetnictví.
Šéf ji okamžitě jmenoval nadřízenou. Byl rád, že pro něj pracuje tak zodpovědná zaměstnankyně. Byla pilná, klienti si jí vážili, byla delegována na další lidi a slovo fungovalo.
Lucie je cenný zaměstnanec. Právě kvůli ní ředitel uvažoval o rozšíření. Lucie s tím nápadem přišla. Mohla by také prát koberce. Takovou službu má mnoho myček. Kromě toho je vedle prázdný pozemek. Mohli bychom ho vyklidit a využít. Přiveze se sítem, srovná se to, aby to vypadalo hezky.
Správce si ho prohlédl. V mžiku se to zaplatí. Se Lucií v čele to půjde všechno dohromady. Bude schopná zorganizovat obchod. A přiláká klienty na ty správné služby. Dámy stojí fronty na mytí jejích aut. Proč jim nevyprat koberce? Všichni vědí, jak je ve své práci dobrá.
Má vzhled, který jí nadělila příroda. Krásné, vlnité vlasy, upravená. Její pleť je hladká, pěstěná, obličej má upravený. Pracuje ve vlhkém prostředí a dobře se jí daří. Neměla však čas o sebe příliš pečovat. Měla být televizní moderátorkou, ne myčkou špinavých aut.
Zatímco spolu probírali pracovní záležitosti, šéf obdivoval krásu zaměstnankyně. Ta viděla jeho pozornost, byla v rozpacích, zrudla, ale pokračovala v hovoru.
Lucie byla na své děti pyšná. Mluvila o nich s něhou. Vyrůstaly úsporně. Ale o svém muži mlčela. Sedí doma a je mu to jedno. I když mu šéf nabídl práci v myčce. Práce je tam dost. Jenže to není pro něj – potřebuje dobře placenou práci. Považuje se za kvalifikovaného zaměstnance. Ale jeho žena si schovala diplom účetní, vzala hadr do zubů a myje auta. Dětem bylo rok a půl, i když byla na mateřské, pracovala na částečný úvazek.
Bez praxe by ji v její profesi nezaměstnali. Ale ona se ve svém oboru vyznala dobře. Veškeré papírování si vyřizovala sama. Podávala hlášení finančnímu úřadu. Měla spočítané všechny náklady na rozšíření podniku. Měla plán. Mohla být účetní. Ale její šéf ji nechtěl pustit.
Platili jí dobrý plat, dokonce jí dali prémie. Cokoli, aby si ji udržel. Všichni viděli, jak těžký má život. Šéf neměl nikoho tak rád jako Lucii. Jeho rodina zemřela před mnoha lety. Od té doby žil sám. S nikým ani nechodí. Vede vlastní firmu. Dříve se stýkal se svými přáteli. Ale všichni jsou z rodiny a on se nudí. Tak se začal poohlížet po Lucii. Ta se chovala nedostupně. To, že je žena vdaná, uvedlo šéfa do rozpaků. Takže se bál se jí otevřeně dvořit.
Osud tomu však chtěl jinak. Ona muži pomohla. Lucie si zvrtla nohu, on ji odvezl do nemocnice a tam konstatoval prasklinu, dal sádru. Muž Lucii všude nosil s sebou. Odvezl ji domů. Začali stoupat po schodech a v bytě našli němou scénu: Luciin manžel v náručí sousedovy milenky. Oba se tvářili nechápavě. Šéf se otočil a vracel se, opatrně nesl Lucii. Ta se rozplakala.
‘Nerozčiluj se, teď přijdou tvoje holky ze školy a půjdeme ke mně. Všechno bude v pořádku.’
