Marie si uvědomila, že kdyby se s manželem rozvedla, zůstala by bez střechy nad hlavou. Ale už nemohla déle snášet ponižování a opilství. Sebrala svou vůli v pěst a rozhodla se odejít, přičemž si vzala jen to nejnutnější. A těch věcí nebylo mnoho, protože Marie si nikdy nic nekoupila. Uvědomila si, že pokud tenhle příběh neukončí hned, úplně zkazí dětskou psychiku.
Marie nejdřív bydlela u své sestry Petry, pak si pronajala pokoj. Na pronájem bytu neměla peníze, takže musela nějak přežít. Dala dceru Aničku do školky, našla si práci a pomalu se vracela do normálního života. Měla štěstí na paní domácí – ukázalo se, že je to velmi milá a chápavá žena.
Marie se v novém životě líbilo. Stejně tak se líbilo i Aničce. Všechno dělaly společně a užívaly si klidu, který už dlouho neměly. Byl mezi nimi velmi vřelý vztah – prostě taková idylka. Marie byla nakonec přesvědčená, že rozvod byl pro ni i její dceru dobrý.
Pak se ale v jejich životě objevil Tomáš. Věnoval jim velkou pozornost a požádal je o návštěvu, protože měl s Marií vážné plány. Maminka i dcera cítily jeho péči a rozhodně se jim to líbilo. Žena se rozhodla, že tohle je její šance stát se šťastnou a vytvořit skutečně silnou rodinu.
Tomáš si s Aničkou rozuměl, takže Marie si byla jistá, že budou žít v míru a harmonii. Proto mu žena dovolila, aby se k nim nastěhoval. Tady šťastný příběh skončil.
Po nějaké době se vážně pohádali. Hádka byla tak rozsáhlá, že se milenci rozešli. Faktem je, že Tomáš se rozhodl Aničku převychovat a zvedl na ni ruku. A Marii se to pochopitelně nelíbilo. Postavila se za své dítě a narazila na obvinění. Mol, měla by mu být vděčná za to, že si ji vzal za ženu i s dítětem, a tak nemluvit nahlas.
Když to Marie slyšela, chtěla ho roztrhat. Dala mu jasně najevo, že to nebyl on, kdo je přijal, ale oni přijali jeho. Byl sám a oni měli vlastní rodinu. Muž se později snažil omluvit a získat milovanou ženu zpět, ale nebylo cesty zpět. Marie nedopustí, aby se někdo takhle choval k její dceři, protože ona je smyslem jejího života.
